Klimatizace je bezpochyby velmi praktickým výdobytkem naší doby. Přemýšleli jste však někdy nad tím, co se za vzduch chladícím zázrakem skrývá? Nemusíte, zjistili jsme to pro vás.
První snahy o „klimatizaci” najdeme už ve starém Římě. Nejbohatší vrstvy obyvatel tam měli své domy spojené s akvaduktem, který díky studené vodě domy neustále ochlazoval. Už před tisíci lety tak dokázali naši předkové vyvinout systém, který v sofistikovanější podobě využíváme dodnes.
Za původcem moderních klimatizací se však musíme přemístit o stovky let dopředu do Británie. V roce 1820 totiž britský vědec Michael Faraday zjistil, že stlačený uhličitan amonný v kapalné formě dokáže za postupného uvolňování chladit ovzduší a otevřel tak novému vynálezu dveře.
Skutečným vynálezcem chladicích jednotek je však až americký inženýr Willis Carrier, který jako první nainstaloval klimatizační systém. Stalo se to v roce 1902 v New Yorku, tamní tiskárna Sackett-Wilhelm měla problémy se schnutím barev a mačkáním papíru, které působila vysoká teplota vzduchu a vlhkost. Carrierův systém využíval trubky se studenou vodou rozestavěné po obvodu zdí, hnal kolem nich vzduch, který se na trubkách srážel a docházelo tak k ochlazení okolí i snížení vlhkosti.
“Zázrak” jménem freon
Největší nástup klimatizací je spojený s polovinou minulého století, kdy výrobci postupně začali experimentovat s chladicími kapalinami, a do výroby nastoupil freon. Za jeho objevem stojí americký strojní inženýr a technik Thomas Midgley, který pracoval pro General Motors. Firma mu dala za úkol nalézt bezpečné a netoxické chladivo, které bude možné využívat v domácnostech. V roce 1930 se to Midgleymu opravdu povedlo a klimatizace zažily opravdový boom. Škodlivost freonu na ozonovou díru se totiž nechvalně proslavila až v roce 1974. Dnes už se proto samozřejmě nepoužívá a klimatizace využívají jiné chladicí systémy.